Část XVI. - Rozloučení
Ten den se dostali domů asi v šest hodin ráno. Letadlo s Kino poté směřovalo ještě do Izumo. Anna velitelsky vystoupila a zavelela na kutě. Yoh, Yumiko a jejich duchové se poslušně vydali nahoru. Zato Len se rozloučil s tím, že má doma v Číně ještě nějakou práci jako vůdce rodu Tao a odjel. Cory se přitulila k Treyovi a taky odešli. Ryo šel za Smrtonosnými, Lyserg se vydal na letiště, aby chytil včas letadlo do Londýna a Choco? Ztratil se i s Micem, kdo ví. Asi jeli zpátky do New Yorku. Faust se vydal i s Elisou na jejich rodinnou kliniku a Anna měla opět klid.
Všichni se probudili kolem poledne. Yoh byl vzhůru první, spal totiž v letadle. ,,Tak co?˝, zakřičela na něj Anna. ,,Kde je oběd!?˝, Yoh něco zamumlal ve smyslu, že už jde a připravil instantní polévku. To Anna ovšem nesměla vědět, proto hodil obal do koše a bleskurychle ho vynesl. ,,Téda, tebe přepadla nějaká horečka, Yoh˝, prohlásila Anna, když se Yoh vrátil. ,,Yumiko!˝, zavolala na dívku do pokoje. ,,Už jdu!˝, zakřičela v odpověď Yumiko. Ale když nepřicházela, řekla Anna Yohovi, ať pro ni dojde. Yoh otevřel dveře a spatřil ji, jak balí věci do svého batůžku. ,,Ty... ty někam jedeš?˝, zeptal se překvapeně. ,,Já? Ano, odcházím. Jdu prozkoumávat svět, zvlášť poté, co jsem vám způsobila takové trable.˝, řekla. Yoh k ní přišel a objal ji. ,,Budeš mi chybět.˝, řekl. ,,Ty mě taky˝, odpověděla a dala mu pusu. ,,Tak kde jste?!˝, uslyšeli Annin křik zezdola a oba se na sebe usmáli. Sešli dolů a Anna se na ni podívala. ,,Kdy odjíždíš?˝, zeptala se. ,,Jak - jak to víš?˝, odpověděla na otázku otázkou dívka. ,,Ále, neříkej, že jsi zapomněla. Umím přece číst myšlenky˝, uchechtla se. ,,No, asi večer po desátý.˝, odpověděla jí Yumiko a vedle ní se zjevily Michiko se Sarami. ,,Ale nejdřív si dáte malý okruh˝, řekla oběma klukům Michiko. ,,Ale...˝, ,,Žádné ale, Amidamaru, nebo budeš dělat ještě sto sklapovaček!˝, usmála se na něj medově Michiko. ,,A teď vypadněte!˝, zavelela a ukázala na dveře. Šaman s duchem vyšli na cestu a dali se do běhu. ,,Měl jsem zůstat hezky v podzemí˝, zafuněl duch, když už běželi čtvrtou míli. ,,Neboj, za chvíli se Michiko zase zbavíš a zbude nám tady jenom Anna!˝, zakřenil se Yoh. Neměl to však říkat. ,,Cos to řekl!?˝, zakřičela na něj Michiko, která běžela celou cestu za nima. ,,V tom případě ještě jeden okruh!˝. ,,To snad né˝, zděsil se Amidamaru. Poslušně však běželi.
Byl už večer. Všichni byli po večeři a Yumiko se chystala k odchodu. Obě samurajky jí stály po boku. ,,Sakra, kde je ten brácha!˝, zavrčela Michiko naštvaně. ,,Vždyť nám ujede vlak.˝. Našla ho na střeše. ,,Vy už odjíždíte?˝, zeptal se své sestry duch. ,,Né asi, odlítáme na Měsíc!˝, řekla Michiko. ,,Ségra...˝, začal Amidamaru. ,,Já vím, bráško˝, řekla Michiko a vrhla se mu kolem krku. ,,Celou tu dobu jsi mi strašně chyběl˝řekla se slzami v očích. ,,Ty mně taky˝, řekl. ,,Už půjdu, musím se jít ještě rozloučit s Annou.˝ A odešla. Amidamaru se za ní ještě chvilku díval.
Yumiko se už se všemi rozloučila a když se vrátila Michiko ze střechy, zeptala se Sarami: ,,Ty se nepůjdeš rozloučit?˝,,Dobře˝, přikývla samurajka a vytratila se. Anna s Yohem přišli z kuchyně a Anna jí podávala misku. ,,Tady máš jídlo˝, řekla. ,,Kam šla Sarami?˝, zeptal se Yoh a podíval se směrem, kterým šla. ,,Rozloučit se s Amidamarem.˝, odpověděla mu Yumiko zdráhavě. ,,Ale moc se jí nechtělo˝, dodala. ,,Ani se jí nedivím.˝, řekla Anna. ,,Začátky a konce jsou vždycky těžké. I pro duchy.˝řekla obtížně. ,,Ty myslíš, že...?˝, zeptala se Yumiko. ,,Ano˝, odpověděla jí Anna. ,,Ty o tom víš?˝, zeptala se indiánka Michiko. ,,Já? Jistěže. O tom, že je Sarami zamilovaná do Amidamara, jsem zezačátku věděla jenom já a pak jsem to řekla Anně˝. ,,Ty vole.˝, vysoukal ze sebe Yoh. ,,Tak to jsem fakt netušil˝. ,,Ale já myslím, že tušil, akorát jsi si to nechtěl přiznat.˝, popichovala ho Anna. ,,Ale teď bychom je měli nechat o samotě. Potřebují si něco říct˝, dodala s úsměvem. Bylo to poprvé, co Yoh viděl Annu se takhle usmívat. Tak tajemně...
Sarami došla na střechu. Amidamaru se na ni podíval. ,,Já jsem si myslel, že se nepřijdeš rozloučit.˝, řekl jejím směrem. ,,Po tom, co jsem spolu s Michiko a Yumiko způsobila, se necítím tak silná na to, abych čelila někomu, kdo byl hlavně v nesnázích díky mojí blbosti.˝, řekla. ,,Nemám ti už co říct.˝, řekla a otočila se. ,,Ne, počkej!˝, řekl duch. ,,Já myslím, že máš. A krom toho, tu obří zápalku plnou hněvu jsme zničili. Jsme mimo nebezpečí˝, řekl a usmál se. ,,No když myslíš...˝, řekla Sarami a otočila se zase čelem k němu. ,,Posaď se.˝, vybídl ji duch a ona to skutečně udělala. Přitiskla se k němu. Cítila teplo jeho těla, sic byl duch také. Sarami si tuto chvilku maximálně užívala. ,,Asi... asi bych už měla jít.˝, řekla po chvilce. ,,Nebo nám ujede vlak˝, dodala. ,,Tak běž˝, řekl Amidamaru. ,,Bude se mi stýskat˝, řekla Sarami a vstala. ,,Mně taky˝, řekl duch a taky se zvednul. Přiblížil se k ní na dotek, sklonil hlavu a políbil ji. Sarami se za chvíli odtáhla a řekla: ,,Už vážně musím˝. Amidamaru přikývl.
Sarami se sešla dole s Michiko a Yumiko. Anna s Yohem tam byli taky. ,,Tak co, vyjasnili jste si to?˝, zeptala se Michiko. ,,Jo, jasně˝, řekla Sarami trochu smutně. ,,Takže, Yoh, Anno, byly jsme moc rády, že jsme u vás mohly chvíli zůstat.˝, řekla Yumiko za všechny a Anna jim otevřela dveře. Amidamaru taky sešel dolů rozloučit se. Kdo ví, třeba se už nikdy neuvidí... Yumiko vyšla ze dveří jako první. Za ní kráčela Michiko a úplně vzadu se táhla Sarami. Byla už tma a měsíc jim krásně svítil na cestu. Yoh s Amidamarem a Annou rychle vylezli na střechu a dívali se, jak odcházejí. Když byla dívka se dvěma samurajkami na vrcholu kopce, všichni sborově zakřičeli: ,,Ahój!˝. Poté zmizely za horizontem.
,,Co myslíš, setkáme se s nimi ještě někdy?˝, zeptal se Yoh svého ducha. ,,Nevím, ale doufám, že ano˝, dostalo se mu odpovědi. ,,Tak to jo.˝, řekl Yoh a slezl za Annou ze střechy. Duch ještě chvíli zůstal na střeše a přemýšlel.
˝Třeba se jednou zase setkáme...˝