Část XIII. - Obří koncentrák

              Duch Ohně vedl Amidamara zvláštní postranní chodbou. Vyšli asi tisíce schodů a Yohova ducha už pěkně bolely nohy. Ano, sice jej Anna nutila běhat dlouhé kilometry, nikdy se však nezmínila o vytrvalostním běhu do schodů. ˝Kdyby mě tak viděla ségra...˝, pomyslel si duch, ˝ta by mi dala˝. Ale na přemýšlení nebyl čas. Ten mezitím utíkal a Zeke mohl kdykoliv přijít na to, že zmizel. Anebo že by ho duch Ohně vedl za ním?. Obrovský duch ho dovedl k jedné zdi. Zatlačil na kámen a otevřelo se okýnko. Amidamaru se podíval dovnitř. ,,To - to snad ne!˝vydechl, když spatřil hrůzu, která se zde ukrývala. Duch Ohně pouze smutně přikývl. V obrovské místnosti byl důl. A duchové tam pracovali - to bylo nesnesitelné. Amidamaru si vzpomněl na to, jak jim Anna vyprávěla o druhé světové válce. ˝Takže tady Zeke dělá něco jako obří koncentrák? Chce nás vyhladit, nebo tak dlouho trápit, abysme už nemohli nic dělat? Tím pádem by šamani přišli o duchy, se kterými by se mohli spojit.˝. Podíval se pozorněji. Vnímal, jak jsou ti duchové slabí, špinaví a vyčerpaní. Mezi nimi zpozoroval Mosukeho. Na chvíli si sedl, ale odpočinek si nevychutnal moc dlouho. Přihnal se k němu totiž obří slimák a sežral ho... - ne kecám, to ode mě nebylo hezký :D. Tak tedy, přihnal se k němu člověk v kápi, pravděpodobně Zekův komplic s bičem v ruce. ,,Tak vstávej! A makat!˝, zařval na něj. Vzápětí tam další přitáhl Sarami. ,,Chtěla utýct˝, řekl. ,,OK, tak mi ji pujč˝, řekl ten první. Chytil Sarami za ruku a přitáhl ji k Mosukemu. ,,Tak a teď budeš poslouchat, holka...˝. Zlomyslně se ušklíbl a vyndal řetěz. První část omotal kolem nohy Mosukemu a druhou Sarami. ,,Nyro, odveď je do tý části pro flákače˝. ,,Jak si přeješ, Hune˝, odpověděl Nyra a chytil duchy každého z jedné strany. Amidamaru zatajil dech. Zavřel oči. Nechtěl vědět, co s nimi bude. Náhle ucítil pálivou ruku ducha Ohně na svém rameni. Zekův duch ho odtáhl do nižšího patra a duch sotva klopýtal za ním. ,,Proč musíme jít nejdřív nahoru a pak zase dolů?˝, zafuněl ztěžka. Potom si uvědomil, že duch Ohně jeho řeči nerozumí. Došli do jen slabě osvětlené místnosti, takže byl Amidamaru vděčný, že díky duchu Ohně něco vidí. Prošli kolem první prázdné cely. Potom se zastavili. Vevnitř seděl Bason a zíral neznámo kam. ,,Basone?˝, zeptal se Amidamaru. ,,Aha, tak tady jsi. Jak jsi se dostal ven?˝, zeptal se Bason a všichni ostatní duchové byli rázem na nohou. ,,Pomohl mi duch Ohně˝, řekl Amidamaru. ,,Pustil mě a vás pustí taky˝. Duch Ohně se zlomyslným úsměvem zachrastil klíčemi. Za minutku byli všichni volní. ,,Ale - jak se odtud dostaneme, když vidíme maximálně tak sadu sněhuláků (malý kulový, střední kulový a velký kulový)?˝, zeptal se Tokahgero. ,,Nebojte, duch Ohně nám pomůže˝, řekl Amidamaru. ,,Ale stejně uvidíme pořád houby!˝, namítl rozhořčeně Bason. ,,Ne, na to přišla Sarami - Stačí obličej omýt vodou a budete vidět zase normálně˝, vysvětloval duch. ,,A kde tady asi tak seženeš vodu, ty chytráku!? Hm???!˝, zeptal se opět Bason. ,,Hele, nesmíme se hádat. Musíme zachránit ostatní a vypadnout odtud hned, jak to půjde˝, ozvala se Elisa a ostatní ji dala za pravdu. ,,Můžeš, prosím?˝, zeptal se Amidamaru ducha Ohně a ten se tiše proměnil v živel - vodu. Nalil Amidamarovi trochu vody do dlaně a ten duchy obcházel a pomalu rozjasňoval jejich zrak. ,,No páni, to je žůžo, zase vidět.˝, řekla Elisa. Za chvíli už všichni viděli. Duch Ohěn udělal velké gesto. ,,Měli bychom ho následovat˝, řekl Tokaghero, který si jeho znaku všiml. Všichni se za ním rozešli.

            Anna se držela za kolena a stále vzlykala. Ostatní se museli přemáhat, aby se taky nerozvzlykali. „Za to můžu já" vydechla Yumiko. „Ty za nic nemůžeš" ujistil ji Yoh, Yumiko se však přesvědčit nedala. „ Víte, na Zeka jsem narazila před několika měsíci. Nevěděla jsem, kdo to je a tak jsem se s ním dala do řeči. A po chvíli se mě zeptal, jestli bych s ním nechtěla chodit. Odpověděla jsem, že už někoho mám a on se zeptal, zda je to člověk. Vymyslela jsem si, že je. Zeke nakvašeně odešel a já si myslím, že se mi chce pomstít." Dovyprávěla a rozvzlykala se zase zčerstva. „ A pak jsem potkala vás. Já vím, že je to těžké pro mě, ale já mám dojem, že jsem se opravdu zamilovala." Anna vzkypěla. Lyserg honem vstoupil před Yumiko. Michiko se pousmála. ,,Ale ne, já myslím, že když už nebude žádný člověk, kterého bys mohla mít ráda, přijdeš k němu sama. Chce na tebe prostě jenom udělat dojem.˝,,Dojem! Tohle má být dojem, když chce vyhladit lidstvo a zajme všechny duchy?!˝. Ryo usoudil, že má možná pravdu - on sám chtěl také s nějakou dívkou chodit.„Já věděla, že s tebou něco je a se Sarami taky" řekla Michiko a rozchechtala se. „Tak ona taky začala?" zeptala se honem Anna. Michiko přikývla. „Znám ji v podstatě od doby, kdy jsem opustila tu skupinku sirotků, ke které jsem patřila. Obě jsme nastoupily do stejného výcvikového tábora a staly jsme se nejlepšími kamarádkami. Vím, co si myslí, stejně tak jako ona vi , co si myslím já." „Takže... " vydechli všichni úžasem. „Ano, dámy a pánové, Sarami je zamilovaná." Řekla Michiko. „Kdybys nám tak taky prozradila, do koho." vybuchl Len. „Když je někdo zamilovaný, chci znát detaily - kdy, kde, jak a proč!" „Copak vypadám na samurajskou drbnu" opáčila Michiko „Stačí, že je jí můj bratr." Dopověděla a zadívala se do země.