Část VIII. - Tři, dva jedna... TEĎ!

          Tak mám zase další kapitolu a teda... ségra chce, aby Yumiko umřela, takže všichni nakonec stejně uvidíme, jak to všechno skončí.

     Ryo s Mortym došli do města. Yumiko zaostávala, zčásti, protože doufala, že se její strážný duch objeví na obzoru a zadruhé už nemohla. Ono putovat se zlomenou rukou není tak lehké, jak se zdá. Amidamaru tam zůstal s ní; Morty spěchal, aby stačil Ryovi. Byla už hluboká noc, když konečně dorazila i Yumiko do prvních osvětlených uliček. „Tak co, našli jste aspoň infocentrum, abysme zjistili, kde to jsme?“ zeptala se jich. „Zatím ne; ale trochu jsme nakupovali,“ odpověděl Ryo a podal jí velký kus pizzy. „Jaj, díky,“ poděkovala a hladově začala ukusovat. „Tak a teď bysme už mohli najít to infocentrum,“ vybídl ostatní Tokaghero. Morty přikývl a všichni se vydali spletí ulic k centru. Dorazili na první větší náměstí a naproti ním se tyčila budova infocentra. Počkali na přechodu; duchové zapluli zpět do památníků, potřebovali si odpočinout. Ryo otevřel dveře a nechal Mortyho s Yumiko projít. Když se dveře zavřely, opatrně se rozhlédli. Měli strach, že je sleduje Denvr s Grinem, ti už ale byli daleko za kopečkama. „Yoh!“ vykřikl Morty, který starého kamaráda spatřil jako první. „Říkal tady někdo Yoh?“ zeptal se Amidamaru, který vystrčil hlavu z památníku. „Jo, jsem to já,“ zasmál se Yoh. „Byl jsem doma, a když jsem uviděl tu spoušť, šel jsem za Mortym, ale nebyli jste tam. A když mi tvoje matka, Morty, říkala o té nehodě, rozhodl jsem se jet sem, i když jsem neměl ani šajna, jestli sem přijedete,“ vysvětloval. Odkašlal si a pronesl: „Ale měl jsem pravdu! A Yumiko, asi ti budu muset říct jednu nepříjemnou novinu, a tobě taky, Amidamaru,“ pohlédl na ducha. „Michiko zmizela,“ řekl. „Sarami taky,“ odpověděla dívka. Yoh jenom otevřel pusu úžasem. „V jaké situaci?“ zeptal se konečně. Yumiko se zhluboka nadechla. „Napadli nás... A ona zůstala, aby nás ochránila. Jenže se nevrátila,“ řekla a rozplakala se. „Neboj se... Však se najde,“ uklidňoval ji Yoh. „A teď se musíme dostat všichni zpátky do Izumo. I když mi něco říká, že byste se mohli vrátit i do Tokya,“ zamyslel se. „Nebo možná ne,“ dodal. „Ti vrazi asi pořád půjdou po tobě,“ ukázal na Yumiko. „Proč mě?“ zeptala se. „TO nevím. Budeme se muset zeptat Kino,“ odpověděl Yoh. Vyšli z infocentra a štrádovali si to k nádraží. Koupili si lístky a při čekání na vlak se ještě stihli najíst, protože dobrodruhové měli pořádný hlad, když už přes den nic nejedli a ani se dobře nenapili. Vlak přifrčel k peronu. Nastoupili a sedli si hned u okna. Když přišel průvodčí, chvíli se na Yoha díval, ale odvrátil pohled a pronesl: „Jízdenky prosím.“ Yoh mu podal lístky. Vlak hučel po kolejích stále dál a brzy byl v Izumu. „Vystupujeme!“ vykřikl Morty.

                Denvr s Grinem seděli ve stejném vlaku. Jejich duchové byli i s těmi chycenými schovaní. „Fuj, doufám, že tam už brzo budem,“ zavrčel Grin a stáhl si paruku. Uhladil si černé vlasy. Denvr se na něj zadíval. „Ještě to není celé za námi. Potřebujeme tu holku, a abysme jí chytli, potřebujem nejdřív její duchy tak, aby ji nalákali do pasti.“ „Jo, já to chápu, Denvre, ale ta paruka hrozně svědí,“ postěžoval si mu Grin. „Od toho přece paruky jsou, ne?“ ušklíbl se na komplice a sám si sundal blonďatou paruku. „Zatím se všechno daří podle plánu... A brzy bude titul Krále Šamanů náš!“ zasmál se a Grin se k němu přidal.

                Michiko zatím byla spoutána v památníku. Nebyla si sice jistá, ale doufala, že je tam s ní ještě někdo. Sarami. Ano, byla tam, ale ještě se neprobrala - nespala, byla spíše omráčená a vyčerpaná. Michiko se pomalu postavila. Všude kolem ní byla tma. Samurajka šla stále dál, až narazila na něco tvrdého. „Jau!“ vyjekla a chytila se za nos. Pomalu natáhla ruku. Ucítila bariéru, která ji zastavila. „Co tady k sakru dělá ta pitomá stěna?!“ kopla do ní. „Můžeš se trochu ztišit?“ zamumlala za ní Sarami, která se právě probrala. „Hej, už jsi vzhůru! Pomoz mi prolomit tuhle bariéru,“ poprosila laskavě Michiko a Sarami se zvedla. „Vidím, že sis boj asi užila víc než já,“ poznamenala při pohledu na její šrámy a rozedrané oblečení. „To víš, musíš to prostě umět,“ zašklebila se druhá samurajka. „Ale nechala jsem Yumiko samotnou s ostatními,“ řekla. „No a? Jsou s ní, poradí si. A mají navíc Amidamara, ne?“ zeptala se Michiko. „Jo, to je pravda, ale nemůžu vědět, jestli těm vrahům utekla,“ odpověděla. „Tak super, pojď, prolomíme tu stěnu,“ vyzvala ji Michiko a společně se rozběhly. Narazily do stěny a na té nezůstalo ani škrábnutí. „Ta mrcha se zatraceně rychle obnovuje,“ zamrmlala samurajka se stříbrnými vlasy a ta s kaštanovými jen mlčky přikyvovala. „Co je to vlastně za místo?“ rozhlédla se najednou po okolí. „A kam nás to nesou?“ dodala Michiko. „Nevím,“ odpověděla sama sobě. „Ale na Havaj to asi nebude,“ pokusila se o vtip Sarami. „Ty chceš v takovýhle situaci šprýmovat?“ vytřeštila na ni oči Michiko. „Snažila jsem se uvolnit atmosféru,“ vysvětlovala. Na druhé straně bariéry se objevil Kawasaki. Jiko se tam taky po chvíli dostal. „A co vy dva děláte tady?“ založila ruce v bok Michiko. „Ále... Přišli jsme se juknout, jakpak se vám daří,“ ušklíbl se Kawasaki. „Ale ale, ty ses už probrala?“ zeptal se Jiko posměšně Sarami, která se zase překřížila ruce na prsou a dívala se na něj nenávistným pohledem. „A proč bych neměla?“ zeptala se jedovatě. „Víte, dokud jste na té druhé straně bariéry, nemůžete ven a my nemůžeme k vám. Ani vás napadnout, takže být vámi, radši bych tu stěnu nechal na pokoji, kdyby se rozbila, mohli bychom vám udělat něco móóóóóc zlého,“ řekl Kawasaki a zmizel. „Jop, jak říkal,“ ukázal Jiko na místo, kde ještě před chvílí byl Kawasaki. Potom udělal směšnou grimasu, zamával jim na rozloučenou a vypařil se. „Bomba,“ povzdechla si Sarami a posadila se na zem. „Takže tady holt musíme trčet,“ řekla Michiko a sedla si vedle kamarádky.

               Mezitím vlak dorazil do Izuma. Všichni vystoupili a Grin s Denvrem je sledovali zpovzdálí. Stále na sobě měli paruky. „Tak co?“ zeptal se Grin, „jaký máme plán?“ „No tak se na ně prostě vrhneme,“ odvětil Denvr a máchnul rukou směrem k teenagerům. „Tak to musíme trochu zabrat,“ řekl Jiko a poté se oba duchové dostali se svými šamany do duchovní jednoty.

              „Vzdejte se!“ vykřikl Denvr, když na ně s Grinem zezadu skočili. „Co to-“ začal Ryo a obrátil se. „Když se vzdáte, tak se vám nic nestane!“ Yoh pohodil hlavou směrem k nim. „To jsou ti, kteří mají Sarami a Michiko?“ zeptal se. „Objičeje mají skoro stejné, akorát ty vlasy,“ odpověděla Yumiko. Najednou ji cosi popadlo. „Ahh!“ vykřikla, jak ji síla útočníka srazila k zemi a ke svému přispěla i její zlomená ruka. „Tak a teď tě mám!“ vykřikl Denvr a v ruce še mu blýskl nůž. Yumiko vytřeštila oči. Nepřítel se rozmáchl a poté udeřil. Stříbrná čepel jen o vlásek minula dívčin krk, jak se Yumiko stačila narychlo odklonit. Yoh s Ryem zatím ochraňovali Mortyho, takže neměli čas, aby se stačili zabývat problémy ostatních. Náhle se Yoh otočil, no tedy, spíše to byl Amidamaru, kdo teď na chvíli převzal kontrolu nad jeho tělem, a vrazil plnou silou do Denvra. Ten spadl z Yumiko, ale upustil přitom nůž. Ostrá čepel nedopadla na zem. Zasekla se totiž o Yumiko. „Né!“ vykřikl Morty. Yumiko zvedla hlavu. Opravdu, čepel se jí leskla napůl v hrudi. Dívka poté už nic nevnímala. Tělem jí projela obrovská bolest. „Ona krvácí!“ křičel Tokaghero. „Samozřejmě že krvácí, právě se do ní zapíchl nůž!“ zavřeštěl na ducha Morty. Yoh si klekl k Yumiko a zkontroloval jí tep a dechovou frekvenci. „Ještě žije,“ řekl. Ryo ji tedy vzal do náruče a běželi všichni ke svatyni. Anna jim vyběhla naproti. „Co se to tu stalo?“ zeptala se. „Honem, Anno, rychle, Yumiko... Umírá!“ křičel Morty udýchaně za běhu. „Dovnitř,“ zavelela blondýna a vešli do svatyně.

          Kino ošteřila Yumiko s tím, že neví, zda přežije, byla vážně zraněná a možná má poškozené nějaké vnitřní orgány. „Její furioku slábne,“ pronesla Anna. „Máš pravdu,“ přitakala Kino. „S každou minutou slábne víc a víc. Bojím se, že to nepřežije,“ dodala Anna.

            Někdy tou dobou se Denvr s Grinem octli na konci Izuma. „Měníme plán,“ řekl nahlas Denvr. „Fakticky?“ zaškaredil se Jiko. „Ty samurajky neprodáme tomu zazobanýmu magnátovi, co sbírá duchy samurajů. S těmahle ovládneme celou Radu šamanů!“ řekl vítězoslavně. „Ale Denvre, ta holka je přece jenom neteř jednoho z rady. Nemůžeme tak ovládnout celou Radu!“ namítl Grin. „To nevadí... Nakonec, nemusíme mít celou Radu šamanů,“ usmál se Kawasaki. „Ta holka to možná neví, ale její rodiče měli zlatý podnik v dolech. Budeme je vydírat a zvládneme to. Všechno to bude naše!“ A oba dva se rozchechtali na celé Izumo.

Michiko se probrala v jejich vězení. „Yumiko,“ vydechla Sarami. „To... Ne!“ rozkřikla se Michiko a podívala se na družku. „Musíme to prolomit!“ obrátila hlavou k bariéře. „Jasně,“ přikývla Sarami a obě se obrátily. „Na můj povel... TŘI, DVA, JEDNA... TEĎ!“