Část VII. - Tokyo
Yoh jel autobusem hodně dlouho. Připadalo mu to jako věčnost od doby, kdy s Merlinem uprchl se sídla ninjů a nastoupil na autobus. Chvíli se díval po cestujících, ale ti nevypadali nijak zvláštně a potom se Yoh rozhodl dívat se z okna. Nakonec přece jen usnul.
Zeke ležel v posteli. Bylo léto, ale on byl zakrytý. Přemýšlel o tom, co asi jeho dvojče dělá. Byl to už týden. Tamara s ním trávila hodně času a Zek si na její přítomnost hodně rychle zvykl. Náhle mu tělem projela příšerná křeč. Zatřásl se, ale bolest neustávala. Šla postupně od nohou až k hlavě. Zeke věděl, že to bude bolestivé, ale že se musí pokusit vydržel, kvůli bratrovi. Jeho strážný duch, duch Ohně se u něj zjevil a podíval se na něj starostlivým pohledem. Věděl, že Zeke trpí, ale zároveň to, že nedokáže vytrvat tak dlouho, aby se vrátil Yoh s lékem. Nesnášel se za to. Byl by tu rostlinu našel sám, ale styděl se za to, že by opustil svého šamana v tak krizové sitauci. Zeke v tu chvíli příšerně zakřičel. Jeho ,,AHHHH!˝, se rozlehlo celým sídlem Asakurů a ve dveřích v mžiku stála Keiko a hrnula se k Zekově lůžku. Její starší syn se svíjel v křeči a Keiko mu dala na hlavu obklad. Yohovo dvojče se trochu uklidnilo a po chvíli už bolest necítilo. ,,Díky˝, zašeptal své matce. ,,Je ti už dobře?˝, zeptala se starostlivě Tamara. ,,Jo, teď už jo. Díky˝, řekl Zeke a otočil se na druhý bok. Zanedlouho usnul.
V tom městě, kde byl Yoh unesen partou ninjů, vystoupil Mikisha. Věděl, že se jeho syn vydal na Horu Zatracení a chtěl tam být dříve než on. Neváhal proto a šel na autobusové nádraží. Ucítil silnou šamanskou energii, takže věděl, že jeho syn tady už byl. ˝Mohl by to být ale i úplně jiný šaman˝, namlouval mu hlas v hlavě. ˝Nesmysl, šamani - a tady?˝, hádal se s ním druhý. Mikisha je oba umlčel a nastoupil do prvního autobusu do Tokya.
Yoh se podíval z okna. No konečně! Před ním se rozprostíralo hlavní město. Autobus zastavil na nádraží a lidé se z něj vyhrnuli. ˝Budu se muset zeptat někoho na cestu˝, pomyslel si chlapec. ˝Ale lidé o hoře Zatracení nikdy neslyšeli. Znají ji jen duchové˝. Yoh tedy zašel za nějakou paní a zeptal se jí: Dobrý den, prosím vás, nevíte, kde je tady hřbitov?˝Stará paní se na něj podívala a ukázala holí směrem k obrovskému kopci. ,,Ano, milánku, támhle je nejbližší hřbitov, na Památné hoře.˝, řekla. ,,Děkuji˝, poděkoval chlapec a vydal se na horu. Už zdálky viděl obrovský hřbitov. Vylezl po schodech nahoru až pod strom. Žádný duch tam nebyl. Yoh přemýšlel, zda má duchy vyrušit nebo počkat pár hodin do půlnoci. Rozhodl se pro druhou variantu a tak si sedl pod strom a čekal. A čekal. A čekal. Náhle zaslechl hluk. Ale nebyl to žádný ze hřbitovních duchů. Byl to člověk. Ozvalo se drsné: ,,Co tady děláš, prcku?˝,,Já? Já tady na někoho čekám.˝, odpověděl Yoh. Ze tmy se vynořil muž, mnohem starší než on s doutníkem v puse a ulízaným hárem. ,,Kdo ti řek, že tu můžeš bejt!˝, zavrčel už mnohem nepříjemněji. ,,Já nevěděl, že tu bydlíte.˝, řekl opatrně Yoh a pomyslel si: ˝Teda, tady to je jako u výslechu.˝. Chlap se rozběhl proti němu. ,,To nevadí, stejně za chvilku budeš mrtvej, no!˝, zakřičel. Yoh se uchýlil k náhrobku za sebou a instinktivně dal ruce před sebe. Náhle muž vyjekl. Yoh se odvážil otevřít jedno oko. Před ním se tyčil jakýsi duch. Podíval se i na toho muže. Byl strachy bez sebe, vzhledem k tomu, že mu něco (anebo někdo? :D) roztrhl košili. Rozkřičel se na noční Tokyo a utekl. ,,Jsi v pořádku?˝, zeptal se duch a klekl si k Yohovi. ,,Ehm... Asi jo˝, řekl chlapec a prohlédl si ducha zblízka. Měl na sobě zčásti roztrhané oblečení. ,,Promiňte, ale kudy se mám vydat na horu Zatracení, nevíte?˝,,Ale chlapče, ty nejsi na hoře Zatracení, jsi na Památné hoře˝, usmál se duch. ,,To já vím, ale potřebuji najít rostlinu, která by zachránila mého bratra a ta roste jedině tam˝vysvětlil mu Yoh. ,,A mimochodem, já jsem Yoh˝. Opožděně se představil. ,,Já se jmenuji Amidamaru.˝, taky se představil. ,,Hm... divné jméno˝, podotkl Yoh. ,,A nevíte teda, jak bych se tam dostal?˝, zeptal se znovu. ,,Počkej - takže ty mě nepovažuješ za démona jako ostatní?˝, zeptal se podezřele jeho nový kamarád. ,,Já? Ne, proč?˝,,No nic, ale na horu Zatracení musíš jít přes Kjóto a 20 km za ním to už je.˝, pobrodně mu popsal cestu. ,,Tak vám děkuji.˝, odpověděl chlapec. ,,Jdi ty, mně nemusíš vykat˝, pousmál se duch a sedl si pod strom. Yoh odešel. Za chvíli se ale zase vrátil. ,,Co se stalo?˝, zeptal se Amidamaru. ,,Ten - ten chlápek s tou košilí... On se vrátil!˝, zadýchal se Yoh. ,,Slez z hory zadní cestou, já Paola zdržím.˝, řekl mu duch a Yoh se vydal na cestu. Dostal se dolů právě včas. Paolo s křikem utíkal na druhou stranu než on. Yoh se naposledy podíval na vrchol hory a rozběhl se k autobusovému nádraží.