Část VI. - Výchozí bod
Sarami odešla hledat Amidamara, zatímco ostatní se koukali na televizi. Anna již předtím prohlásila, že budou muset s Michiko odjet brzy ráno a že jim kluci potáhnou kufry. Když to Yoh slyšel, tak si pomyslel, že si přeje být s Treyem a Pilikou, hlavně co nejdál od těhle šílených holek. Anna mu za tuto myšlenku dala pořádnou nakládačku, takže se potom její zmlácený snoubenec odebral do postele s tím, že si musí odpočinout. Anna se opět zadívala do Nového začátku, který v televizi právě vysílali. Kéž by to i ona měla tak lehké... Yumiko také šla spát, ta si ale dala na zahradu spacák, protože žila indiánským způsobem života a nebyla zvyklá spát v posteli. Michiko si to jednou zkusila a potom se s nechutí odebrala zpátky ke své šamance.
Zatímco všichni pomalu usínali, Sarami našla Yohova ducha na střeše. Seděl tam zkroušeně a díval se někam do prázdna. Sarami k němu přisedla a řekla: ,,Promiň, že jsme se smáli. Jinak bysme to neudělali, ale smích fakt nejde zadržet a navíc je nakažlivý.´´ Duch na ni pohlédl a odpověděl: ,,To nevadí´´ Pak sešli dolů a taky šli spát, aby na zítřejší trénink měli sílu vůbec vstát z postele.
Ráno je ovšem ale čekalo menší překvapení. Anna s Michiko stály v předsíni, obě dvě už byly oblečené a připravené vyrazit. Jakmile se oba kluci vyhrabali z postele, byli nuceni okamžitě a střelhbitě vzít kufry a běžet s nimi na nádraží. Dorazili tam právě včas. Annin vlak do Izumo právě přijížděl do stanice. ,,Uf, stihli jsem to´´, vydechl Yoh, když obě dívky nastoupily do vlaku, který se ani ne za minutu rozjel a kluky nechal stát o samotě na peronu. Yoh i Amidamaru mávali za vlakem mizejícím v zatáčce a Yumiko se Sarami se tam obejevily právě včas, aby viděly poslední vagón, který za chvilku taky zmizel. Pomalou chůzí se vydali k domovu. Yoh dal ruce za hlavu a pomyslel si: ,,Žádná Anna, žádná Michiko a tudíž žádný trénink!´´ Amidamaru přikývl, ale najednou se Yumiko, která šla před nimi zastavila, roztáhla paže a důrazně řekla: ,,Vzhledem k tomu, že mě Anna pověřila tréninkem, si dáme ráno, odpoledne a večer malý okruh. Nic víc´´ ,,OK´´ přikývli oba kluci. Tušili, že tenhle trénink se jim bude zamlouvat mnohem víc než ten Annin, se kterou se dala dohromady Michiko. ,,V tom případě, proč si nezaběhat už teď?´´, navrhl Yoh a aniž by čekal na odpovědi, plácl Sarami s výkřikem: ,,Máš babu!´´,Cože?´´, odpověděla dotčená samurajka. ,,Já že mám bábu?´´ ,,Ne bábu, ale babu.´´, opravil jí Amidamaru a stručně jí vysvětlil pravidla. ,,Aha´´, řekla Sarami a zdálo se, že hru pochopila. Najednou se bez varování vyřítila proti Yohovi, plácla ho a zařvala: ,,Máš ji!''. Yoh se jenom usmál a všichni se honili celý malý okruh a ještě víc. ,,Trénink hrou'', poznamenala Yumiko, když se všichni celí vyčerpaní vrátili domů a svalili se na pohovku. ,,Super, takže zase připravit oběd.'', vzdechl Yoh, když se trochu vzpamatoval a rozdýchal. ,,Nemůžeme udělat pizzu?'', zeptal se Yumiko a ta přikývla. Kluci tedy odešli připravit ''výživný'' oběd, když vtom zazvonil telefon. ,,Jen jdi, já to vezmu'', křikla na Yoha Yumiko a šla tu zatracenou zvonící věc zvednout. ,,Haló?'', ozvala se. Najednou se ve sluchátku ozvalo žvatlání a za ním následoval všem důvěrně známý hlas: ,,Ahoj, nevadilo by vám, kdybysme všichni tři přijeli na návštěvu?'' ,,Jé, nazdar strýčku, ne, nevadilo, klidně přijeďte.'' ,,OK, zítra jsme tam.'',,Dobře'', řekla Yumiko a zavěsila. ,,Kdo to byl?'' ozval se z kuchyně Yohův zvědavý hlas. ,,Strýc'', odpověděla Yumiko. ,,Zítra přijede na návštěvu''.