Část V. - Zavřen

           Mikisha hledal celý den, ale marně. Měl strach o Zeka, aby nezemřel, ale teď se bál i o Yoha. Vždyť tam venku je tolik věcí, na které ještě není připravený. Tolik věcí, co by ho mohlo ohrozit život... Bál se hodně a když mu zavolala Keiko s tím, že Zeke zase dostal záchvat, málem omdlel. Yohmei se s Kino sešli u Zekovy postele. Zeke klidně ležel a vypadalo to, že bolesti ustaly. Oba tedy odešli, aby spícího chlapce neprobudili. Keiko zašla ke všem sousedům, známým a lidem v nejbližších vesnicích. Byla si jistá, že se Yoh nemohl dostat daleko. Nic se ale nedozvěděla. Mezitím Tamara našla v knihovně knížku se záložkou. ,,Magické byliny'' četla pomalu. Potom knihu odnesla Yohmeiovi, který si to důkladně přečetl. ,,Skvělé. Už víme, kam Yoh šel.'' Jakmile se Mikisha vrátil, Yohmei mu všechno řekl. ,,Musíme se hned vydat na cestu. Ta hora je děsně nebezpečná'', řekl.

           Když se Yoh probudil, neležel už zakrytý dekou pod mostem, ale někde za mřížemi. Porozně se rozhlédl a zjistil, že jeho batoh visí asi tři metry na háku. Pořádně si promnul oči a posadil se. Do místnosti vstoupila žena. Měla dlouhé hnědé vlasy, tyrkysově modré oči a za ní se vznášel obrovský duch. Vypadal jako karate mistr. Na sobě měl růžové kimono, které mělo na boku tři kytičky. ,,Aha, tak už jsi se probudil, mladý šamane.'', žena se příjemně usmála a Yoh se zeptal: ,,Kde to jsem? Proč jste mě odnesli? Kdo jste?'' ,,Klid, meleš moc otázek přes sebe'', uklidňovala ho ta žena. ,,Já jsem Miwa a tento obrovský duch je Hamato Yoshi, můj otec, který byl zabit několik týdnů po mém narození. ,,Těší mě'', řekl Yoh a opět se zeptal: ,,A kde jsem?'' ,,V hlavním útočišti foot ninjů.'', odpověděla Miwa. ,,Já jsem také ninja a myslíme si, že bys pro nás byl opravdu užitečný.'' ,,Ale proč?'', vykřikl Yoh, který začínal být už trošičku zoufalý z toho, že nedostává odpovědi na otázky. Vtom se otevřely dveře a vedle Miwy se postavila druhá žena, po jejím boku stanuli tři muži, pravděpodobně taky šamani, jak si Yoh uvědomil, když viděl kolem jejich hlav poletovat duchy. ,,Já jsem Karai a tohle je můj duch Oroku Saki'', představila se ta druhá žena a po ní pokračovali muži, takže za chvilku už Yoh znal jejich jména i jména jejich strážných duchů. Byli tu Jokubi a jeho duch Geronimo, Sitamura se svým duchem medvěda Grizzlym a nakonec Monochi se svými dvěma duchy, starým čarodějem Merlinem a ninja bojovníkem Musarim. Podle Merlinova umučeného výrazu si Yoh vyvodil, že tento duch zde není dobrovolně, stejně tak jako on. Že je svázán a donucen k tomu, aby poslouchal Monochiho. ,,Pusťte mě!'', zakřičel, ale nedostala se mu žádná kladná odpověď. ,,Tak slyšíte?!'', zařval silněji, ale všichni odešli. V poledne mu Miwa s Karai přinesly krajíc chleba a džbán vody. Miwa si k němu sedla ,,Proč vlastně chceš tak urputně na svobodu?'', zeptala se ho zvědavě. ,,Mám rodiče, a bráchu, kterýho musím zachránit od smrti!''. ,,Opravdu? To by se ale potom mohl stát tvým strážným duchem, jestli je tak silný jako ty.'', odpověděla Miwa, zvedla se a odešla. K večeru, když všichni ninjové byli na misi, se tam objevil Merlin. Stařičký duch čaroděje krále Artuše si sedl naproti chlapci, kterému po tváři pomalu stékaly slzy a promluvil tichým, ale důrazným hlasem: ,,Chceš se dostat ven, že ano? Mohu ti pomoci'' ,,Opravdu?'', zvedl hlavu Yoh a utřel si slzy. ,,Ano, ale bude to nebezpečné, jak pro mě, tak i pro tebe. Tihle ninjové by tě neváhali zabít''. ,,Jdu do toho.'' pokýval hlavou Yoh. ,,A nejenom kvůli Zekovi.'' odpověděl