Část IX. - Rozloučení

          Yoh se ohlédl a spatřil Mikishu, jak za ním běží. Chlapec vypadal překvapeně, ihned si však dal dvě a dvě dohromady a začal utíkat taky. Přibližoval se rychle k hoře Zatracení, ale vypadalo to, jako kdyby neušel ani metr. Pochopil, že se hora vzdaluje, a tak ještě zrychlil. Teď už opravdu nemohl popadnout dech. Náhle uviděl celkem velkou propast, kterou musel přeskočit. Na jeho zatím ne moc dlouhé nohy to byla až moc velká díra v zemi, Yoh se ale tak snadno nevzdal. Těsně před tím, než se mohl skutálet do díry, skočil, ale už před skokem si uvědomoval, že nevidí Mikishu běžet za ním. ‚‘‘Sakra!‘‘, pomyslel si, když zcela jasně viděl, že nedokáže přeskočit propast tak, aby do ní neslítl. Rukama začal šmátrat po druhém konci a zvládl to. Zachytil se jednou rukou. Zvedl druhou a pokusil se chytit země. Ta však byla vlhká a chlapci podkluzovaly ruce. ,,Néééé!‘‘, zakřičel, když se půda rozdrobila a Yoh začal padat. Zavřel oči a před očima se mu začal promítat celý jeho život. Zčistajasna pocítil tlak v jeho levé ruce. Pomalu otevřel jedno oko, přesvědčený, že teď sám bude určitě jeden z duchů. Nebylo tomu tak. Držel ho jeho otec a pomalu ho táhl nahoru. Když ho vytáhl, Yoh se posadil na vlhkou trávu. ,,Proč?‘‘, zeptal se ho Mikisha. ,,Ty jsi riskoval svůj život, abys našel jednu pitomou květinu, o které ani není pořádně doložená existence!?‘‘, ptal se ho rozzuřeně. Jeho syn se mu neodvážil podívat do očí. ,,Já… Já jen chtěl zachránit Zeka.‘‘, sdělil mu se svěšenou hlavou. ,,Pro toho už je pozdě.‘‘, potřásl hlavou Mikisha. ,,Pojď, jdeme domů.‘‘, řekl a zvedl vyčerpaného chlapce ze země.

          Když se Yoh probudil, byli doma. Kolem něj poskakovala Tamara a dokonce i Konchi a Ponchi byli nadšení z jeho návratu. Yoh se slabě pousmál; na Zeka si vůbec nepamatoval, dokud spal, tak mu Yohmei vymazal paměť.

O několik let později

           Yoh seděl na Památné hoře. Byla noc a na hvězdy se dalo přenádherně koukat. Uslyšel, hluk, a tak se podíval za sebe. Už tu noc, jeho první den v Tokiu, ho čekalo překvapení. Nějaký malý kluk běžel kolem, a když si ho všiml, zabrzdil. ,,Ahoj, já jsem Yoh.‘‘, usmál se. ,,Nechceš tu s námi chvíli zůstat?‘‘, zeptal se a ukázal za sebe na bandu duchů. ,,Ááááááá!‘‘, ozvalo se celou Památnou horou.

Tak doufám, že se vám příběh líbil, potom se už stalo to, co vypráví anime nebo manga :D