Část IV. - Na cestu s odhodláním
Poté, co Yoh odešel z Asakurovic domu, musel si hlavně dávat pozor, aby ho nikdo neviděl. Moc dobře si uvědomoval nebezpečí, které by to přineslo. Lidé by mohli jeho rodičům říct, že ho viděli a to by pro něj mělo neblahé dopady. Proto se přikrčil a šel korytem řeky, která už před dávnými časy vyschla. Bylo to daleko od silnice, ale tím správným směrem k Yohovu cíli. Jakmile byl odpoledne dost daleko a viděl, že je ve vesnici Hoisumo, která, jak se dozvěděl od místních, je 20 kiláků vzdálená, tak vylezl z koryta a šel na autobusovou zastávku. Našel ten správný autobus a když přijel, nastoupil do něj. Potom s ním jel asi čtyři hodiny.
Mezitím se v domě rozpoutala bouře. Všichni kromě Kino odešli Yoha hledat. Zeke zůstal s Tamarou a Yohovou babičkou doma. Bylo mu stále hodně špatně a neskrýval zděšení. Když za ním přišla Kino, zeptal se jí: ,,Babi, já vím, kam Yoh šel.''. Kino se na něj se zájmem podívala a vybídla ho: ,,Pokračuj, Zeku'' Yohovo starší dvojče tedy začalo vykládat o rostlině, která ho může zachránit. ,,A ty tedy víš, co ti je?'' zeptala se Kino a Zek odpověděl: ,,Ano. Stalo se to již během mého života a první reinkarnace. Začaly mě pronásledovat hlasy, hlasy přírody a donutily mě dělat věci, které bych jinak neudělal. Proto jsem získal tak špatnou pověst'', povzdechl si Zek a Kino s Tamarou soucitně vydechly. ,,To jsem nevěděla'', pokývala hlavou Tamara a Zek přikývl. Byl smířen s tím, že ho ostatní považují za zrůdu. Otočil se bokem k oknu a za chvíli usnul. ,,Je děsně vyčerpaný'', poznamenala Kino a prohodila směrem ke Conchimu a Ponchimu: ,,Jděte mu připravit něco k jídlu'' ,,Rozkaz, madam!'', zasalutovali oba duchové a zmizeli. ,,Jenom doufám, že je Yoh v pořádku.'' , řekla Tamara. ,,Soucítím s tebou'', odpověděla jí Kino a obě odešly do hlavního sálu.
Za čtyři hodiny Yoh vystoupil z autobusu. Už se stmívalo a Yoh byl ve městě Sakiga. Usoudil, že vydávat se na další cestu by bylo dnes už k ničemu, takže zašel do infocentra a zjistil, že už je asi 200 kilometrů od Izumo a jede stále správným směrem. Našel most, pod kterým si roztáhl deku a tvrdě usnul. Náhle se ale u mostu něco, spíš někdo mihnul. Byl v černém a měl pásku přes oči. Neznámý se podíval na spící dítě a pohrdavě odfrkl. Poté se vrátil zpět na vrchol nejbližší budovy, kde na něj čekali jeho komplici. ,,Je tam dítě'', informoval je ten první. ,,A tvrdě spí. Vycítil jsem u něj silné šamanské schopnosti.'' ,,To by se nám mohlo hodit'', řekl druhý zamaskovaný člověk. Všichni seskočili dolů, dva vzali spícího Yoha do náruče a zbývající vzali jeho věci. ,,Opravdu, bude to silný šaman'', poznamenal maskovaný, tentokráte hlas ale určitě patřil ženě. Všichni se přehoupli přes nízkou zídku a zmizeli i s Yohem v nepropustitelné tmě letní noci.