Část II. - Setkání

              Byl tu už třetí den od toho, kdy přestala téct voda a vodárenské služby výluku ještě prodloužily o další týden. Balené vody z obchodů záhadně zmizely a Yoh s Annou se museli mýt v potůčku. Anna navzdory podmínkám kluky stále tvrdě trénovala a chudáci nemohli nic dělat. ,,Anno, a proč vlastně musíme furt tak dřít? Turnaj šamanů je dávno passé.˝, zafuněl Yoh, když přiběhli z 10 mil a svalili se do trávy. ,,Musíte zůstat ve formě˝, podotkla Anna. ,,Ale máš pravdu. Třeba bychom si někdy my dva mohli udělat nějaký výlet.˝řekla, přitom kladla důraz na ˝my dva˝ a zamyslela se. Amidamaru se na ni dotčeně zadíval. ,,No co, ty, ty zůstaneš doma a budeš hlídat.˝, řekla mu Anna. ,,Já? Copak jsem pes?!˝ zeptal se a díval se do prázdna ještě dotčeněji. Anna odešla do domu. ,,Neber si to tak.˝, snažil se mezitím uchlácholit svého ducha Yoh. Anna se za minutku vrátila s činkami. Podala je Yohovi s: ,,Na, tady máš něco na procvičení.˝,,Už zase, Anno? To už jsem dneska dělal dvakrát!˝, namítl Yoh. Anna se na něj zadívala přísným pohledem a nechtěla nic dalšího ani slyšet.

            Yumiko večer vystoupila z letadla a protáhla se. ,,Téda, to byla doba!˝, zívla. ,,To jo˝, přitakaly současně obě samurajky, které, narozdíl od ní, v letadle nespaly. Dívka přešla přes letištní halu a pěšmo si to namířila přes Tokyo na Památnou horu. Rozhodla se, že přespí v hotelu u Památné hory a musela si pospíšit. Ve městě se totiž stmívalo. Yumiko šla a šla, ale Památná hora byla v nedohlednu. Samotnou dívku překvapil fakt, že je Tokyo tak velké. ,,Tys nevěděla, že je to tak velký?˝, zeptala se jí Michiko. ,,Ne˝, odpověděla prostě Yumiko. ,,Ché, tak velký bylo už za mý doby!˝, odfrkla si Michiko. ,,Uklidni se, ano?˝krotila ji Sarami. ,,To víte, když jsem tu byla minule, tak jsme neměly na prohlídku čas. Honily jsme se s ostatníma za Zekem a těma duchama, co zajal a všichni jsme se je snažili zachránit.˝,,To vím, ale za ty dva roky jsme se sem mohly vrátit už stokrát!˝, řekla Michiko. ,,A Zek byl trouba˝, dodala. ,,A proč?˝, zeptala se Yumiko. ,,Ále, prostě byl blbej...˝, odpověděla vyšší samurajka a zahleděla se do dáli. ,,Á, tamhle už to vidím!˝, zakřičela Sarami a ukázala na vysokou budovu před kopcem. ,,Dobře. Tak pojďme˝, vybídla je obě Yumiko a už si to všechny tři mašírovaly k hotelu. 

           Dívka už když došla do hotelu zjistila, že voda jaksi neteče. ,,No nic˝, povzdechla si. ,,Byla jsem zvyklá žít v poušti bez vody, přežiju to i tady˝, řekla si pro sebe. Lehla si na postel a usnula. Ráno zaplatila a vydala se na obhlídku města. Sarami s Michiko jí šly po boku, každá z jedné strany. Došly až k jezeru. ,,Už jsme dost daleko˝, prohlásila Michiko. ,,Co myslíte, kdy bychom měly jít překvapit Yoha s Annou?˝, zeptala se Sarami. ,,Na někohos zapomněla˝, připomněla jí Michiko. ,,Ano ano.˝řekla na jeden výdech Sarami. ,,Myslím, že by to mělo být kolem oběda˝, řekla Yumiko. ,,Abychom je zbytečně nebudily...˝. ,,Myslím, že to nebude třeba˝, poznamenala Michiko, když v dálce zahlédla dvě postavy směřující k nim. ,,Ale - vždyť to je Yoh s Amidamarem!˝, vyhrkla Yumiko. ,,Asi jsem slepá, ale já nikoho nevidím˝, poznamenala Sarami a marně hledala po okolí. ,,Ani se ti nedivím, zabočili˝, řekla Michiko posměšně. ,,Pojďte, poběžíme za nimi!˝, nabádala holky k tomu, aby se rozběhly a ty se nenechaly dlouho pobízet. Yumiko a Sarami s kaštanovými vlasy a Michiko se stříbrnými, se rozběhly podél jezera.Proběhly několika postranními uličkami, kterými je vedla Michiko (ona sama přece pomáhala s vymýšlením těch tratí) a octly se opět před Památnou horou. Postavily se k cestě a čekaly. A čekaly. A čekaly. Konečně se ukázaly v dálce dvě postavy. ,,Ježiši, já toho bráchu fakt zabiju!˝, procedila mezi zuby Michiko a Sarami ji upozornila na to, že nemůže zabít ducha. ,,To vím taky, ty inteligente!˝, zavrčela Michiko naštvaně. ,,To budou asi potřebovat zase tvoje speciální tréninkové dávky!˝zasmála se Yumiko a Michiko přikývla. ,,Jak říkám, takový lenochy jsem ještě nikdy neviděla.˝Obě postavy se mezitím rapidně přiblížili. Najednou se zastavily. Michiko měla co dělat, aby se nerozběhla za nimi a nezabila je. ,,Zůstaň, kde jsi.˝, chytila ji za cíp pláště Sarami. Yoh s Amidamarem teď už šli jenom krokem. Když přišli až k nim, tak Yoh by byl býval jenom prošel, ale jeho duch ho nenechal. ,,Ahoj ségra!˝, zakřičel. ,,Dávej bacha, chce si vás oba podat˝, varovala je Sarami a pustila Michiko ze sevření. Ta vyletěla jako raketa na měsíc a namířila si to nejřív na samuraje. ,,Já ti dám, takhle se flákat, ty lajdáku jeden!˝, křičela na celou Památnou horu. Duch dal v obraně ruce před sebe. ,,No tak se uklidníme.˝, odtrhla je od sebe Yumiko. ,,Díky˝, vydechl Amidamaru a Michiko se vrátila na místo vedle Sarami. ,,Dlouho jsme se neviděli, ani bych tě nepoznal˝, přivítal Yoh Yumiko. ,,To jsem si všimla˝, řekla pobaveně. ,,Chtěly jsme vás překvapit˝, řekla Sarami ,,a předtím jsme chtěly jít na prohlídku města.˝, dodala. ,,Jo, a díky vám jsme si prohlídly leda tak ptactvo na rybníčku!˝, řekla stále naštvaná Michiko. ,,Tak promiň˝, omlouval se její bratr. ,,Ale v životě jsem větší flákače než vás neviděla.˝, dodala už s úsměvem a objala ho. ,,Chyběls mi. Neměla jsem koho komandovat˝,,Hm, to mě těší.˝, zamumlal něco v tom smyslu. ,,Sarami, ty nic neřekneš?˝, zeptala se Michiko druhé samurajky. ,,Ok. Chyběli jste mi oba. A dokonce i Anna. V poušti je to sice super, ale není nad domov.˝,,No jo, říká se, že všechny cesty vedou domů˝, zasmál se Yoh. ,,Ale teď bychom už měli vyrazit, nebo nás zase Anna požene až do sousední vesnice. ,,Já vás tam beztak poženu!˝, řekla Michiko ,,jestli okamžitě nevyrazíte.˝. Yoh s Amidamarem se dali na útěk. ,,A nezapomeňte, že přijdeme na oběd!˝, zakřičela na ně ještě, když mizeli v dálce. Potom se vydaly všechny tři na tu prohlídku, kterou započaly.

             Yoh doběhl domů jako první. ,,Kdes byl tak dlouho?!˝, slyšel už zdálky křik Anny. ,,No, víš...˝, začal. ,,No co?!˝, zeptala se Anna naštvaně. Už od rána neměla dobrou náladu a Yoh ji nechtěl zhoršovat. Anna vyšla před dům a zjistila, že teprve dobíhá Amidamaru. ,,Ty taky!˝zakřičela. ,,Kde ses flákal?!˝,,No, víš Anno...˝začal. ,,To už jsme slyšela. ,,Řekni mi něco, co nevím.˝,,My jsme potkali Yumiko s oběma holkama˝, dokončil Yoh větu, kterou oba načli. ,,A Michiko říká, že přijdou na oběd a že jsme pernamentně mrtví, protože větší lajdáky v životě neviděla.˝,,A víte co? Já ji tady ubytuju, třeba pomůže zvýšit pracovní morálku, po těch letech.˝, řekla Anna. ,,A pohyb, pohyb, Yoh, běž nakoupit, já potom připravím kuře. Amidamaru, ty si vem kýbl a přines vodu z potoka.˝, otočila se a zjistila, že na ni oba pořád koukají. ,,No co vejráte?! Hybaj do práce!˝, zakřičela Anna a šla chystat kuře. Yoh se vrátil z nákupu a posadil se na břeh potoka. Tam už seděl jeho duch a díval se do vody. ,,Zase přemýšlíš?˝, zeptal se ho Yoh. Duch přikývl. ,,Ty snad nejsi rád, že jsou zase tady?˝, předhodil mu Yoh téma, na které si z něj Anna často utahovala. ,,No tak, Yoh, víš, že tohle téma nemám rád.˝, odpověděl prázdně duch. ,,Ale máš pravdu, na jednu stranu ano, a na tu druhou ne. Budu muset zase poslouchat ségru, ta bude komandovat˝, povzdechl si. ,,Klid, kámo, budu s tebou snášet tvou bolest.˝, řekl Yoh. ,,Hej, co se zas flákáte?!˝, zakřičela z domu Anna. ,,Nepřemýšlejte o nesmrtelnosti chrousta a radši posekejte trávu!˝. Yoh se zvedl a zašel pro sekačku. Zapojil ji do elektřiny a začal sekat. Jeho duch za ním šel s hráběma a hrabal zbytky.

            Yumiko si právě prohlížela sochu psa Hačikó. Michiko pošťuchovala Sarami. ,,Jsi ráda?˝,,Sakra, nech si to. Ty ses fakt vytáhla, když jsi po nich vyletěla s tím, že je zabiješ a jaký to jsou flákači!˝odsekla jí Sarami. ,,Je to pravda!˝, ohradila se Michiko a dál už si nevyměnily ani slovo. Yumiko se k nim vrátila a pronesla: ,,Už bychom měly jít, nebo přijdeme na ten oběd, co jsi tak ˝mile˝domluvila, Michiko, pozdě.˝, Obě samurajky přikývly a všechny tři se vydaly přelidněným Tokyem.