Část II. - Duchovní síla

          Následující dny trpěl Zeke horečkami a stálými záchvaty bolesti, takže byl omluven ve škole a Yoh mu nosil úkoly. Se Zekem byla Keiko u lékaře, ale ten nic nezjistil, takže stále nikdo nevěděl, co s ním je. Zeke se stále víc uzavíral do sebe a neměl chuť k jídlu. Normálně by toho snědl hodně, ale teď byl pod nějakou neznámou silou, která ho odváděla kamsi do dálky.

          Yoh si s ním povídal a hrál si venku sám, ale, jak si Tamaře postěžoval - bez Zeka to prostě není ono. Jednoho večera si Yoh sednul na Zekeho postel a zeptal se ho:,, Zeku, jsi v pořádku?''. Zeke se na něj zadíval pohledem, který u něj Yoh neznal, pohledem plným zloby a nenávisti. Yoh se trochu leknul, ale přesto neutekl. Zeke od něj nachvíli odvrátil pohled, ale když se na něj opět zadíval, vypadal opět normálně. Yoh se zadíval do jeho kaštanově hnědých očí a pronesl: ,,Neboj se bráško, já najdu něco co tě vyléčí. Určitě.''. Zeke se na něj podíval pohledem, který vypovídal o tom, že má své dvojče nadmíru rád. Pak tiše pronesl: ,,Nezatěžuj sis se mnou hlavu, Yoh, nestojím ti za to. Můžeš prosím odejít? Ty hlasy, které pronásledují mě, nesmí dostat i tebe, jsi moc důležitý.'' Yoh k jeho údivu ale pronesl: ,,Ne, jsi můj bratr a já tě nenechám umřít''. Zeke se na něj podíval vděčným pohledem.

          Zatímco se Zeke další dny svíjel v záchvatech bolesti, Yoh chodil stále do školy, ale nepřestával myslet na to, jak by Zekovi mohl pomoci. Pořád trénoval na šamana a Yohmei mu řekl, že jednou si bude muset najít svého ''Osudového ducha'', se kterým by se účastnil turnaje, ale Yoh ho neposlouchal. Stále hleděl zamyšlěně kamsi za dědu. ,,Musí být hlavně silný'', říkal právě Yohmei, když si všiml, že jeho vnuk ho neposlouchá. ,,Co je to s tebou?! Nesmíš skončit jako tvůj bratr!'', skoro zakřičel Yohmei a Yoh se na něj obrátil. ,,No jo dědo, co jsi říkal?'', zeptal se. Yohmei mu to zopakoval a potom konstatoval, že žák, který prostě nemá chuť se učit, tak se toho opravdu moc nenaučí, propustil. Yoh vstal a pomalu šel, v duchu si však pro sebe mumlal: ,,Brzy už budou prázdniny.'' A v hlavě se mu začal rodit plán, jak Zekemu pomoci.