Část I. - To je můj bráška!
Bylo krásné slunečné odpoledne a dva hnědovlasí kluci, vypadající tak na osm let, si hráli na dvorku starého Asakurovic sídla. ,,Že mě nechytíš!'': zakřičel ten s delšími vlasy na své mladší dvojče. ,, Ale chytím!'' odpověděl ten mladší a rozběhl se za ním. V tom okamžiku se na dvoře objevil starý muž a zakřičel na oba kluky: ,, Zecku, Yoh! Pojďte sem!''. Oba kluci okamžitě přestali blbnout a šli poslušně za starým mužem. Ten starší, Zeke, promluvil: ,,Ale dědo Yohmei, vždyť jsme si ani pořádně nezahráli!''. Yohmei odpověděl: ,, Když je váš otec s matkou na vašich třídních schůzkách, mám povinnost se o vás dva starat, takže si jděte udělat úkoly a potom se bude trénovat!'' . ,,Ale dědo...'', protestovali oba kluci: ,,Vždyť je pátek.''. ,, To na tom nic nemění.'', podotkl Yohmei a oba kluky zahnal do domu.
Oba kluci zasedli ke svým psacím stolům, Yoh si vzal sluchátka a začal poslouchat hudbu, zatímco Zeke se pořád jen zasněně díval z okna. Najednou na dveře někdo zaklepal. ,,Dále!'', řekli oba kluci a dál si hleděli svého. Do pokoje vešla žena s mužem a menší dívkou, asi tak šest let starou s růžovými vlasy. Malá holčička promluvila: ,,Paní Keiko a pane Mikisho, tak jim to řekněte.''. ,,Ano Tamaro, vždyť proto jsme tady.'', odpověděla Keiko a trochu se zamračila. ,,Právě jsme se vrátili z vašich třídních schůzek, kluci.'', řekl Mikisha a také se zamračil. ,,A musím vám říct, že vaše výsledky mě vůbec nepotěšily.'', dodala Keiko. Oba kluci se na ni s překvapením zadívali. ,,Yoh má celkem hezké výsledky, ale Zeck propadá z matiky!'', zavískla Tamara a vedle ní se objevili Conchi a Ponchi. ,,Ale zato Tammy má na čtvrtletí samé jedničky!'', řekli oba společně a vtom do pokoje vešel Yohmei a řekl:,,Ale Tamara také chodí do první třídy.''. ,,To nevadí.'', odsekl Ponchi:,,Jsou to taky známky!''. Keiko se trochu usmála a dodala: ,, Rozhodli jsme se, že se budete učit, a když to budete umět, tak vás někdo z nás vyzkouší a až potom budete moct jít ven.'' ,,Ale nezapomeňte, že máte ještě šamanský trénink.'', řekl s úsměvem Yohmei a jeden z jeho duchů souhlasně přikývl.
Když měli udělané úkoly, oba kluci vyšli ven před dům, kde už na ně čekal Yohmei. ,,Tak konečně jste se doučili, ano?'', zeptal se a Zeck otráveně odpověděl: ,,No jo, dědo.''.,,V tom případě můžeme začít.'', řekl usměvavě Yohmei a klukům řekl, že se mají pokusit silou mysli zvednout lístky ze země. Oba to rychle udělali, ale Zeke začal zdvihat květiny a drobné keříky. Nakonec ho musel zastavit Yohmei. ,,Není ti nic, Zeku?'', zeptal se Yoh a ustaraně na své dvojče pohlédl. Zeke se v Yohmeiově náruči svíjel a chtěl se vymanit, jeho děda ho však nepustil. Řekl Yohovi, ať jde a přivede Mikishu. Yoh to splnil a pak se jen díval, jak Yohmei s Mikishou Zecka odnášejí do jeho postele.
Večer si Yoha zavolal Yohmei. Kino seděla po jeho boku a za ním Keiko s Mikishou. ,,Nevíš náhodou, co to s ním je?'', zeptala se Keiko a Yoh na to zareagoval: ,,Nevím, ale rozhodně se chová víc nenormálně. Je to prostě můj starší divnější bráška.'', pousmál se Yoh a šel si lehnout.