Část I. - Neteče voda!

               Byl pozdní večer. Chlapec, který měl skoro osmnáct let, seděl s nějakou dívkou na Památné hoře a drželi se za ruce. Vedle nich poletoval obrovský duch. ,,Už je pozdě, Yoh˝, promluvila náhle ta dívka. ,,Ale Anno...˝, namítl Yoh. ,,Víš, že tě mám ráda, ale musíš taky jít spát.˝. Yoh se s povzdechem zvedl. Potom se podíval na svého ducha samuraje. ,,Ty nepůjdeš, Amidamaru?˝, zeptal se ho. ,,Zatím ne, dnes v noci jsou krásně vidět hvězdy.˝. ,,Dobře˝, přikývl Yoh a s Annou ruku v ruce odešli. Duch se za nimi chvíli díval a potom pozvedl hlavu k obloze. ˝Už jsou to dva roky, co odešly.˝, pomyslel si. ˝Copak asi dělá ségra? Anebo Yumiko?˝, znovu se zamyslel. ˝nebo Sarami? Kdepak asi teď jsou?˝. Nad těmito otázkami přemýšlel, zatímco se díval na hvězdy.

             V tuto dobu dívka jménem Yumiko byla někde v severní Americe. Byla stejně stará jako Yoh a Anna, ale nebyla Itako. Byla normálním šamanem a její dva strážní duchové, samurajky Sarami a Michiko, byly s ní. Byla krásná noc a Yumiko se taktéž, stejně jako ti, na které myslela, zadívala nahoru. ,,Co, myslíš, setkáme se s nimi zase někdy?˝, zeptala se Sarami. ,,Doufám˝, řekla Yumiko. ,,Už jsou to dva roky, co jsme odešly...˝, dodala Michiko a řekla ,,Ráda bych zase viděla bratra. A Sarami by to rozhodně taky neuškodilo˝, řekla škodolibě a nasadila zlomyslný úsměv věnovaný pro její družku. Sarami jí pohled opětovala a řekla: ,,Mezi námi opravdu nic nebylo!˝. ,,Ale jdi ty˝, vložila se do jejich rozhovoru Yumiko;,,vždyť jsme to věděli všichni˝. ,,No dobrá, uznávám, že ho mám ráda˝, přiznala Sarami; ,,Ale co ty a Yoh?˝, zeptala se náhle Yumiko. ,,No víš, já...˝,,Chápu, ale je to domluvený sňatek˝, přikývla Michiko. ,,Hej, a co kdybychom se je vydali navštívit?˝, zakřičela najednou nadšeně Yumiko. ,,Stejně tady nemáme co dělat˝, dodala s úsměvem. ,,Tak jo˝, přitakala Sarami. Michiko si prohrábla své stříbrné vlasy a pronesla: ,,Dobře, a myslím, že by to někomu možná i prospělo˝. A zadívala se poťouchle na druhou samurajku. ,,Nech si to!˝, zavrčela naštvaně a všechny tři se zvedly. Yumiko vytáhla dva památníky a nechala duchy, aby do nich zapluli. Poté se vydala směrem k letišti. ,,Ah, tak to je ještě 50 km.˝, povzdechla si a rozběhla se, aby měla cestu rychleji z krku. Její dlouhé hnědé vlasy jí při tom sprintu vlály ve větru. Netušila však, že ji někdo sleduje...

             ,,Tak co?˝, ozvalo se ze tmy jakési jeskyně. ,,Šéfe, ta holka jede do Tokya navštívit své známé˝, řekl hlas druhé osoby, pravděpodobně té, která sledovala Yumiko. ,,Tam ji dostaneme, Kawasaki.˝, řekl ten první a pohlédl na svého ducha. ,, Už se nemůžu dočkat, Denvre˝, odpověděl duch a mnul si ruce. ,,Tak, Grine, jdi přichystat letadlo. Hezky je překvapíme˝, řekl Denvr a Grin také pohlédl na svého ducha. ,,Tak pojď, Jiko˝. Jiko přikývl a odplul se svým šamanem.

              Ráno se domem rozlehl křik. Byla to Anna. Yoh ospale vyšel ze svého pokoje. ,,Co je, Anno?˝, zeptal se rozespale a zamžoural. ,,No co by bylo, je konec června a nejde voda! V rádiu hlásili, že to bude trvat přinejmenším tři dny!˝, řekla Anna nakvašeně a poslala Yoha do města na nákup balených vod. Sama si udělala instantní polévku, ač je neměla ráda, ale hlady zemřít nechtěla. Když se objevil Yohův duch, jenom něco zavrčela, ať jde pryč. Potom si vzala ovladač na televizi a pustila ten hypnotizující elektrický přístroj. Yoh se vrátil domů v závěsu s Mortym. ,,Ahoj Morty, co tady děláš?˝, zeptala se ho Anna. ,,Ále, potkal jsem Yoha na cestě do obchodu a s Mosukem jsme si řekli, že bychom vás mohli navštívit.˝, odpověděl Morty. ,,Fajn, v tom případě můžeš uklidit byt.˝, řekla Anna a zase věnovala svůj pohled televizi. ,,Anno, já nechápu, proč musíš stále zírat do tý bedny˝, podotkl Amidamaru. ,,Ještě slovo a je z tebe bezdomovec!˝, řekla dívka a duch ustoupil. ,,Já jsem to tak nemyslel...˝, řekl omluvně.

          Večer se Yoh šel po tréninku osprchovat. Jeho překvapení bylo, že neteče voda. ,,Anno, neteče nám voda!˝, křikl na svou snoubenku dolů do pokoje. ,,Vždyť jsem to ráno říkala!˝, ozvala se mu odpověď. ,,Aha˝, povzdechl si mladík a zase se obléknul. Sešel dolů k potoku a nabral si do dlaní vodu. Spěšně si omyl obličej. Vedle něj se zjevil Amidamaru a podíval se na svého šamana zvídavým pohledem. ,,Ani nevíš, jak ti závidím.˝, řekl Yoh. ,,Nepotřebuješ jídlo, není ti zima a bez vody se taky obejdeš.˝,,Jestli chceš, tak z tebe ducha udělám˝, ozvala se Anna, která si došla k blízkému potůčku umýt ruce. ,,Ne, díky Anno, to je dobrý˝, řekl roztřeseným hlasem Yoh. ,,Stejně bych to nedokázala˝, řekla Anna. ,,Mám tě tak moc ráda˝, dodala. ,,Snad už brzo poteče voda˝, podotkl Yoh a Anna přikývla. ,,A teď na kutě, zítra vás oba čeká trénink!˝, zavelela a chlapci i duchovi spadla čelist. Ale poslušně se odebrali k domu. Anna si je holt za ta léta vycvičila a Yoha trápilo pomyšlení, že by to měl vydržet až do její smrti. Anebo zemře dřív on, z toho jejího posilování a běhání...

 + takhle asi vypadá Sarami ve druhém díle... Brzy dodělám i Michiko s Yumiko ;-)